Tomáš Baťa jr. se narodil Tomáši a Marii Baťovým 17. září 1914 v Praze. Už v dětství a během dospívání vštěpoval Tomáš Baťa svému synovi posvátné poslání obouvat lidi na celém světě.
Ke splnění tohoto poslání byl cílevědomě vychováván a vzděláván. Rodiče dbali, aby vzdělávání spojil s poznáváním světa, a tak část školních let strávil v Anglii a ve Švýcarsku, kde studoval angličtinu, francouzštinu a němčinu. Tyto jazykové dovednosti se staly rozhodujícími pro jeho pozdější vedení globálního podniku. V roce 1929 nastoupil do učení v Baťově škole práce pro mladé muže ve Zlíně, aby poznal ševcovské řemeslo od základu. Později, prakticky celý svůj život, zdůrazňoval vliv tohoto učení na něj, když sebe představoval jako ševce.
V pouhých sedmnácti letech byl Tomáš Baťa jr. spolu s dalšími spolupracovníky poslán do Švýcarska, aby zde založili továrnu. Když o rok později, 12. července 1932, jeho otec hodlal syna letecky ve Švýcarsku navštívit, letadlo se krátce po vzletu z firemního letiště v Otrokovicích zřítilo. Naštěstí našel po smrti otce učitele ve svém nevlastním strýci Janovi a ředitelích, jako byli například Dominik Čipera, Hugo Vavrečka či František Malota, kteří byli nejbližšími spolupracovníky jeho otce.
Tomáš Baťa junior byl pověřen vedením dvou největších obchodů společnosti, ve Zlíně a v Curychu. Později, během let 1935 až 1938, přešel do britské pobočky firmy v East Tilbury. Ve věku 24 let převzal projekt výstavby továrního města v Kanadě. V roce 1939 přesídlil spolu se 164 lidmi z Československa, mezi nimiž bylo osmdesát specialistů na výrobu a strojní zařízení, do Severní Ameriky. Kanadská továrna byla založena poblíž Trentonu v Ontariu a firemní městečko, které kolem ní vyrostlo, se brzy proslavilo jako Batawa což je slovní hříčka souznící s hlavním městem Kanady, Ottawou.
V roce 1942 se Tomáš Baťa jr. stal občanem Kanady, připojil se k rezervám kanadské armády a v následujícím roce dosáhl hodnosti kapitána.
Tomáš Baťa junior jako malý chlapec (SOkA Zlín, o. č. 3071, p. č. 1)
Osmiletý Tomáš Baťa junior (archiv rodiny Baťa)
S otcem během Prvomájové oslavy (archiv rodiny Baťa)
Jako 14letý řidič se svým otcem (SOkA Zlín, o. č. 22, p. č. 2)
Tomáš Baťa jr. zůstal po celý život plně oddaný rodinné firmě, kterou po skončení II. světové války zachránil před rozpadem, když v důsledku rozdělení světa mezi vítězné mocnosti, byla znárodněna její mateřská loď v Československu a další baťovské firmy v zemích střední a východní Evropy. Pod jeho vedením se podařilo rodinnou firmu ve světě nejen zachránit, ale i rozvíjet, takže se stala největší obuvnickou společností v historii světa. Do roku 1980 měla rekordních 87 000 zaměstnanců a počet vyrobených bot vzrostl z 23 milionů párů (1945) až na 220 milionů párů (1984). V roce 1981 byl vysněný cíl Tomáše Bati jr., tj. prodat 300 milionů párů bot v obchodech Baťa, nejen splněn ale i překročen.
Tomáš Baťa junior byl poslán britskou vládou na misi, aby našel další zásoby gumy pro válečné potřeby, Indie 1944 (archiv rodiny Baťa)
Masajské ženy vítají manžele Baťovi, 50. léta (archiv rodiny Baťa)
Zkoumání kvality kůží, 60. léta (archiv rodiny Baťa)
U stroje s dokončenými botami, 60. léta (archiv rodiny Baťa)
V roce 1946 se Tomáš Baťa junior oženil se Sonjou Wettstein, dcerou George Wettsteina, jednoho z nejvlivnějších švýcarských právníků té doby. Jako vášnivý pilot požádal Sonju o ruku v polovině letu nad Švýcarskem. Dva roky po svatbě se Baťovým narodilo první dítě, Thomas George. Brzy následovaly tři dcery: Christine (1953), Monica (1955) a Rosemarie (1960).
S dcerami Monicou a Christine (archiv rodiny Baťa)
Tomáš junior a syn Thomas George (archiv rodiny Baťa)
V rodinném kruhu (archiv rodiny Baťa)
S manželkou, dětmi a vnoučaty, 1993 (archiv rodiny Baťa)
Tomáš Baťa jr. získal v průběhu let řadu ocenění a vyznamenání, včetně několika čestných doktorátů z různých univerzit, a také hodnost plukovníka kanadské armády. Ve svém druhém domově v Kanadě byl jmenován Companion of the Order of Canada a získal tak jedno z nejvyšších civilních vyznamenání, které lze občanovi Kanady udělit.
S manželkou Sonjou, oba nositelé vojenské hodnosti plukovník (archiv rodiny Baťa)
Slavností předání nejvyššího kanadského vyznamenání Ordef of Canada (archiv rodiny Baťa)
Manželé Baťovi (archiv rodiny Baťa)
Matka Tereza a manželé Baťovi, Kalkata 1984 (archiv rodiny Baťa)
Na konci 80. let měl Tomáš Baťa jr. na svém kontě dlouhý seznam úspěchů, ale k jeho životnímu příběhu bylo nutné přidat ještě jednu kapitolu. Dožil se toho, že se mohl po sametové revoluci, dne 14. prosince 1989, vrátit do rodného Československa a následně z balkonu zlínské radnice pozdravit, spolu se svou ženou Sonjou, desetitisíce zlínských občanů, srdečně vítajících návrat Bati domů.
Tomáš Baťa jr. se také intenzivně angažoval ve vzdělávacích a akademických institucích. Byl mj. motorem začlenění Česka a Slovenska do OECD, zval české politiky na jednání mezinárodního fóra do Davosu a byl konzultantem významných podnikatelů a institucí vč. OSN. Pod jeho vedením se také rozšířil program Junior Achievement. Prosazoval zřízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a založil Nadaci Tomáše Bati, která se nachází ve vile, ve které vyrostl. Zemřel 1. září 2008 v Torontu ve věku nedožitých 94 let. Až do posledních dnů byl aktivní a činorodý.
Václav Havel a Tomáš Baťa junior, 1989 (archiv rodiny Baťa)
Zlín vítá manžele Baťovi, 1989 (archiv rodiny Baťa)
Tomáš Baťa junior a manželé Havlovi (archiv rodiny Baťa)
Tomáš Baťa junior s cimbálovou muzikou ve Vyškovci na Kopanicích (archiv rodiny Baťa)
