* zapsáno v osobní kartě:
Léta 1916-1918 strávil jako voják; tehdy poprvé navštívil Zlín, když přijel za svou sestrou, která byla zaměstnána u firmy Baťa. Po první světové válce se Josef Hlavnička do Zlína přestěhoval a nastoupil v podniku jako saldokontista v prodejním oddělení. Takto popsal své první setkání s Tomášem Baťou: „Obuvnický obor byl pro mne něco nového, poněvadž jsem studoval textilní školu. Měl jsem proto na stole rozřezanou botu, na které jsem se učil poznávat jednotlivé dílce. Jednoho dne stál za mými zády, aniž bych to věděl, Tomáš Baťa a díval se přes mé rameno, co s botou dělám. Najednou slyším, že se táže mého nadřízeného: „A co tento muž tady dělá?“ Můj nadřízený odpověděl, že účetního. Tomáš Baťa mu na to řekl, aby se podíval, čím se zabývám, že jsem pravděpodobně špatně umístěn a o účetnickou práci nemám zájem, když při ní věnuji botě. „Dejte jej k práci, u které by měl, co dělat s botami,“ řekl Baťa, „dejte mu na starosti skladové účetnictví a sklad.“
A tak se také stalo.“ Později se Josef Hlavnička oženil s nevlastní sestrou Tomáše Bati a postoupil na pozici vedoucího nákupu. Počátkem 30. let rozvíjela firma Baťa textilní výrobu, tedy obor, který byl Hlavničkovi vlastní. Baťa jej poslal na dva roky do Anglie, aby se zde naučil jazyk a kupovat bavlnu na burze. Když se vrátil zpět, dostal pod správu celou textilní výrobu. Na počátku 30. let dostal Hlavnička na starost výstavbu budov punčochárny, přádelny vlny a plsťárny v Baťově. Po výstavbě továrního komplexu na Baťově se již Hlavnička pohyboval ve vedoucích kruzích firmy a roku 1939 dosáhl nejvyšších pozic. Po odchodu J. A. Bati se připojil k Čiperovi a Vavrečkovi v nejužším vedení firmy. V Hlavničkových rukou se za okupace soustředilo řízení závodů. Josef Hlavnička zemřel při tragické autonehodě 24. 5. 1943.
Josef Hlavnička, 1939 (SOkA Zlin, o. č. 3603, p. č. 1)
Tomáš Baťa očima Josefa Hlavničky: Když se kolkovaly peníze, zavolal Tomáš Baťa Hlavničku, aby s penězi jel do Napajedel a nechal je okolkovat. Peníze byly v několika kufrech. Baťa mu řekl: „Jedná se o částku asi 2 miliony korun.“ Hlavnička odvětil: „Děkuji Vám za důvěru. Já to sám nepovezu.“ Baťa mu tedy nabídl, že s ním pojede slečna, která mu pomůže peníze přepočítat. Když se vrátili, řekl Hlavnička Baťovi: „Bylo tam o 10.000 Kč více, než jste říkal.“ Baťa mu těch 10.000 Kč dal jako odměnu. Byla to Hlavničkova první odměna, Baťa dodal: „Abyste viděl, že se poctivá práce vyplácí.“
Josef Hlavnička na zámku v Napajedlích, 1939 (SOkA Zlin, o. č. 3594, p. č. 2)
V Baťově při diskuzi s reportéry, 1934 (SokA Zlin, o. č. 3577, p. č. 1)
Portrét z roku 1938 (SokA Zlin, o. č. 3589, p. č. 5)
Při návštěvě reklamního oddělení, 1939 (SokA Zlin, o. č. 3601, p. č. 1)
Ve své tovární pracovně, 1940 (SokA Zlin, o. č. 3630, p. č. 1)
Manželé Hlavničkovi v Luhačovicích, 1940 (SokA Zlin, o. č. 3642 p. č. 2)
S Bertym Ženatým na Baťově, 1933 (SokA Zlin, o. č. 3571, p. č. 2)
S Dominikem Čiperou, 1939 (SokA Zlin, o. č. 3419, p. č. 1)
Fotografie jsou zveřejněny se souhlasem majitele.
