* zapsáno v osobní kartě:
Jan Hoza navštěvoval měšťanku a také průmyslovou pokračovací neboli učňovskou školu. Když nastoupil do podniku stal se rychle řidičem Tomáše Bati. Jeho řidičem byl i v dalších letech, a to i při nezaviněné nehodě na cestě z Otrokovic, kdy byl Tomáš Baťa vážně zraněn a od té doby měl na čele výraznou jizvu. V roce 1914 odcestoval Hoza do USA a léta tam pracoval v továrnách. V letech 1919-1920 pomáhal Tomáši Baťovi při jeho krátkém pobytu v USA. Zanedlouho poté se Hoza vrátil do Zlína a pro firmu Baťa byl vítaným přínosem. Své zkušenosti z USA uplatňoval i ve Zlíně a začal u firmy pracovat ve dřevozpracujícím průmyslu. Zakrátko dostal od Tomáše Bati nový úkol – vybudovat gumárenský průmysl, nejprve výrobu gumové obuvi, a pak také pneumatik. Spolupráce s Hozou vedla k dlouholeté převaze Baťovy gumové obuvi ve světě. Na sklonku roku 1938, kdy se firma připravovala přesunout své provozy do zemí bezpečných před Hitlerem, se pro Johna Hozu, díky jeho předchozím zkušenostem, připravovalo příští působení v USA. Hoza stál v čele budování nové baťovské továrny v Belcampu, což bylo pro firmu prioritou. Ovšem mimo to Hoza trávil čas i s Janem Antonínem Baťou, který zde zamýšlel vytvořit centrálu firmy a Hozu ustanovil svým hlavním asistentem. Počátkem roku 1941 musel J. A. Baťa opustit USA a John Hoza se tak mohl více starat o Belcamp; v roce 1943 přijal nabídku Tomáše Bati juniora ke spolupráci. Své působení u firmy Baťa završil dlouholetým vedením právě továrny v Belcampu.
(SOkA Zlín, o. č. 3784, p. č. 2)
Jak se potkali John Hoza a Tomáš Baťa
Baťův automobil byl zamčen po většinu času v tovární garáži s rozkazem, že jej může řídit jenom jeho majitel. Jeho umývání a čištění se považovalo za privilegium a výraz důvěry, jíž se dostalo pouze spolehlivým učňům strojnictví. Jednoho dne byl tehdejší správce továrny volán k telefonu. Volal Tomáš Baťa z Brna, kam odjel vlakem za obchodem. „Pane Blažku, zařiďte, aby můj vůz byl připraven zítra k cestě.“ Správce Blažek si zavolal tehdy nejschopnějšího strojnického učně Jana Hozu a nařídil mu s přísností s níž autority tehdy jednaly s učni, aby vůz ihned připravil k odjezdu. Jan Hoza se dal do práce s nadšením, jež se nespokojilo s pouhým čistěním. Natočil klikou magnet, spustil motor, nastavil plynovou páku, zasadil zpáteční rychlost, vyjel z garáže a objížděl tovární dvůr. Toto počínání neušlo ženě vrátného, která přiběhla udýchaná do správcovy kanceláře a oznámila mu, co viděla. „Jak jsi se mohl opovážit,“ spustil správce na Jana Hozu, tehdy patnáctiletého: „Kdo ti to dovolil? Zaplatíš dvě koruny pokuty a buď rád, že tě nepropustím.“ Tento případ byl ovšem příliš vážný, než aby si jej správce Blažek ponechal pro sebe. Zatelefonoval Tomáši do Brna a jejich rozhovor (údajně) proběhl takto: „Říkáte, že Jan Hoza jezdil s mým vozem po dvoře?“ – „Ano, pane šéfe, ale já jsem to s ním již spořádal. Dal jsem mu pokutu, takže ani on, ani kdokoliv jiný se vozu již nedotkne.“ – „Kolik jste mu dal pokuty?“ – „Dvě koruny.“ – „Pane Blažku, zavolejte si Hozu a řekněte mu, aby zítra přišel do továrny ve svátečním obleku. Nařiďte mu, aby odjel odpoledne do Kojetína na nádraží a čekal tam na půlnoční rychlík, jímž přijedu z Brna. Chci, aby mne odvezl ihned do Zlína.“ – „Pane šéfe, proboha…“ – „Řekl jste, že nastartoval vůz samostatně a jezdil s ním po dvoře sám?“ – „Ano, udělal to.“ – „Nechte ho tedy jezdit zase po dvoře, než odjede do Kojetína.“ Ozvalo se cvaknutí sluchátka a bylo po řeči. „Když jsem přijel do Kojetína, slunko již bylo před západem,“ uvedl následně John Hoza. Vyjel ze Zlína brzy a dalo mu to práci, nežli našel cestu a nádraží. Proto chtěl jet za světla. Rychlík přijel na čas a šéf vystoupil z vagónu jako obyčejně bez klobouku. Zeptal se Hozy, jestli večeřel. Ten řekl, že ne a že ani neobědval. „Zajedeme si tedy k Schieblům,“ řekl Baťa, a tak jeli k domu jeho provdané sestry Anny. Chystali se již ke spaní, ale Anna udělala omelety se slaninou. Vyjeli asi ve dvě hodiny ráno a dostali se do Zlína někdy ve tři. Když dali vůz do garáže, Tomáš se ptal, jakou pokutu mu dal správce Blažek za neposlušnost. Hoza řekl, že musí zaplatit dvě koruny. Baťa vytáhl peněženku a dal mu napřed dvacet korun za jízdu vozem a potom dvě koruny, aby jimi zaplatil pokutu. Následně mu řekl, aby druhý den umyl auto, namazal jej a staral se o to, aby bylo stále připraveno k jízdě – a že bude jeho šoférem.
Jako řidič Tomáše Bati (SOkA Zlín, o. č. 473, p. č. 2)
Jan Antonín Baťa, stavitel Grünberger, John Hoza a Jindřich Baťa na továrním nádvoří, 1933 (SOkA Zlín, o. č. 2634, p. č. 2)
John Hoza (první řada, třetí zleva) jako účastník firemní cesty do U.S.A., 1933 (SOkA Zlín, o. č. 2651, p. č. 1)
John Hoza (druhý zleva) během návštěvy továrníka Vlčka z Clevelandu, 1932 (SOkA Zlín, o. č. 361, p. č. 1)
Fotografie jsou zveřejněny se souhlasem majitele.
