Baťova vila okolo roku 1940
Vila Tomáše Bati se řadí k nejdůležitějším zlínským historickým památkám, které jsou spojeny s osobou průmyslníka Tomáše Bati. Představuje výbornou ukázku vilové architektury raného modernismu, reprezentovaného tvorbou architekta Jana Kotěry. Vilu nechal Tomáš Baťa postavit v letech 1907–1912 jako své budoucí rodinné sídlo, a to mimo areál továrny na pozemku severně od železniční trati a řeky Dřevnice.
Na jaře roku 1908 byly zahájeny stavební práce. Stavební plány a realizaci stavby prováděl nejdříve vizovický stavitel František Novák. Tomáš Baťa však zanedlouho požádal významného pražského architekta, profesora AVU, Jana Kotěru o předělání původního návrhu. Jan Kotěra si Tomáše Baťu získal svým jedinečným způsobem, kterým dokázal vnímat funkčnost celkového prostoru a také svojí neústupnou povahou. Narozdíl od jiných významných osobností se Kotěra Bati nijak nebál a nepřistupoval na všechny jeho požadavky. Jednalo se o jejich první spolupráci. V roce 1912 byla vila podle plánů Jana Kotěry dokončena, avšak stejně jako přilehlá zahrada procházela během následujících let řadou úprav.
Plán vily z roku 1910, František Kotěra.
Plán přilehlé zahrady, 1910, František Kotěra.
Plán zahrady za vilou, 1910, František Kotěra.
Návrh na přestavbu vily podle F. L. Gahury z roku 1942 (nerealizováno)
Přízemí vily sloužilo k aktivnímu rodinnému a společenskému životu. Skládalo se z prostorného centrálního obývacího pokoje, na který navazovala dvě křídla – jedno sloužilo jako knihovna a druhé jako jídelna. Z knihovny byl přístupný také pánský salonek se zachovanou ozdobnou mříží u krbu, pod kterou je podepsaný pražský sochař Jaroslav Horejc. Jídelní křídlo bylo propojeno přímo s kuchyní a se zimní zahradou. Součástí prvního podlaží byla také šéfova kancelář, která se nachází hned vedle vstupních dveří do vily.
Přízemí je charakterizováno vysokými stropy a otevřeným patrem s ochozem, jenž se stal spojovacím prvkem druhého podlaží. Otevřenému obytnému prostoru dominují velká okna s vitrážemi, navrženými absolventem AVU, malířem, Františkem Kyselou. Výrazným dekorativním prvkem reprezentativního vstupního pokoje je centrální mosazný lustr z Kotěrovy éry, který se však zachoval bez křišťálových ozdob. Z přízemí pak vede dvojí schodiště – první směřuje do druhého patra, sloužícího jako klidová a odpočinková zóna pro obyvatele domu.
Marie Baťová v obývacím pokoji, okolo roku 1940
Obývací pokoj, okolo roku 1940.
Knihovna, okolo roku 1940.
Kuchyně, okolo roku 1940.
Předseda Národního souručenství kníže Dr. Schwarzenberg na návštěvě ve Zlíně, leden 1940. Zprava: D. Čipera, kníže Dr. Schwarzenberg, B. Čiperová a Marie T. Baťová, J. Hlavnička.
Nacházel se zde pokoj pro hosty s vlastní koupelnou, dětský pokoj, dámský pokoj Marie Baťové a samozřejmě i ložnice manželů Baťových. Ložnice měla vlastní koupelnu a šatnu. Toto podlaží poskytlo také malý pokoj pro služebnou. Druhé schodiště, nazýváno tzv. schodištěm pro služebnictvo, vede od sklepa až do podkroví.
Interiér dámského pokoje byl později vybaven nábytkem od Dušana Samo Jurkoviče. Strop ložnice byl zdoben freskami a byl vybaven kombinací dřevného a trubkového nábytku. Kotěra zde podobně jako u přízemních pokojů využil i příznivých účinků dřevěného obkladu na stěnách. Podkroví vily nabízelo dva pokoje pro hosty a služebné i zázemí půdy. Z podkroví se dalo vyjít na věžičku, z níž se nabízel výhled na továrnu a město Zlín.
Ložnice manželů Baťových, nedatováno.
Dámský pokoj Marie Baťové podle návrhu architekta Jurkoviče, nedatováno.
Nejspíše pozdější adaptace dámského pokoje, okolo roku 1940.
Setkání v zahradě - Marie, Tomáš a jejich přátelé (SOkA Zlín)
Exteriér vily doplňoval domek zahradníka, který byl postaven podle návrhu Jana Kotěry v letech 1911–1915. Následně Kotěra navrhl také domek pro správce. Později byly přistavěny ještě stáje, garáže, ledovna, altány, fontány, skleníky, pařeniště anebo sad. V roce 1938 navrhl Vladimír Karfík stavbu bazénu, který se nacházel v západní částí zahrady.
I po smrti Tomáše Bati v roce 1932 sloužila vila jako rodinné sídlo jeho ženy Marie a syna Tomáše. Zároveň to bylo stále místo pro diplomatické styky a přijímání významných hostů. Marie Baťová si zachovávala významné postavení ve firmě i ve zlínské společnosti a díky své osobnosti, vzdělání, jazykové vybavenosti a společenskému postavení se stávala vyhledávanou osobou pro významné firemní návštěvy.
Během druhé světové války ve vile bydlela pouze Marie Baťová, která se jako akcionářka firmy Baťa vrátila, aby mohla dohlížet nad správou firmy, jež byla v té době pod německým vedením.
Své nejkrušnější chvíle začala Baťova vila zažívat po roce 1950, kdy byla zestátněna a postupně přestavěna na pionýrskou klubovnu. Kvůli nešetrnému zacházení a dodatečným stavebním zásahům byla vila značně zdevastována. Poté, co byla vila navrácena Tomáši Baťovi juniorovi, se v devadesátých letech uskutečnila výrazná přestavba s cílem vrátit dům do jeho původní podoby. V současné době je vila sídlem Nadace Tomáše Bati.
Marie Baťová v zahradě, rok 1940
První Prvomájová oslava firmy Baťa, rok 1924.
Tomáš Baťa při natáčení v zahradě vily, rok 1930 (na konci záznamu je slyšet řev lva Caesara, který s rodinou chvíli žil ve vile).
Lev Caesar, kterého dostal Tomáš Baťa darem, jako šilhavé lvíče (nevhodné do cirkusu), později byl přestěhován do nové ZOO na Tlusté hoře.
Návštěva a posezení v zahradě vily.
Vila okolo roku 1940.
Bazén v zahradě, který nechala postavit Marie pro syna Tomíka, okolo roku 1940.
Bazén Tomáš Baťa junior nikdy nevyužil, viděl jej pořádně až po roce 1989.
Pravé, dostavěné křídlo vily, v době, kdy sloužila jako Dům dětí a mládeže, nedatováno.
Levé, dostavěné křídlo vily, v době, kdy sloužila jako Dům dětí a mládeže, nedatováno.
Čelní pohled na vilu se skupinkou modelářů, nedatováno.
Autodráha v Baťově vile, Dům dětí a mládeže (zdroj Facebook)
Autodráha v Baťově vile, Dům dětí a mládeže (zdroj Facebook)
