Dominik Čipera

* zapsáno v osobní kartě:

• narozen 3. 8. 1893 v Praze
• vzdělání – Obchodní akademie v Praze
• znalost jazyků – německy, francouzsky, polsky, rusky, bulharsky
• přijat k firmě 1. 11. 1919
• bydliště – Březnická 636, později Burešov

Skoro devět let pracoval jako účetní ve lvovské pobočce Pražské úvěrní banky a získal cenné zkušenosti z finančnictví. Pak ho sňatek s nevlastní neteří Tomáš Bati přiblížil ke zlínskému podniku. Přijal zde zaměstnání, velmi brzy se osvědčil a stal se nejbližším spolupracovníkem Tomáše Bati. Působil při polovičním snížení cen (1922), podílel se na zavádění systému účasti na zisku a samosprávy dílen (1924). Baťa ho roku 1925 poslal získávat zkušenosti do USA a v témže roce byl Čipera ustanoven prokuristou firmy, tedy zplnomocněným zástupcem šéfa. Po úmrtí Tomáše Bati roku 1932 byl ihned zvolen zlínským starostou a zároveň patřil spolu s Janem A. Baťou a Hugo Vavrečkou k tříčlennému vedení Baťova koncernu. V obou těchto funkcích působil až do roku 1945. Jako ministr veřejných prací (1938-1942) se zasloužil o zahájení výstavby dálnice Praha – Brno a také o další důležité stavby. Po komunistickém převratu v roce 1948 uprchl na Západ a v Londýně se připojil ke spolupracovníkům Tomáše Bati juniora. Zemřel 3. září 1963 v kanadském Trentonu.

Čiperova vzpomínka na první setkání s Baťou: Do vily jsem přišel o půl sedmé ráno. Tomáš Baťa, svěží, usměvavý, přijal mne jako starého známého. Seznamovacími formalitami neztrácel mnoho času. Hned při snídani, při které byla také přítomna jeho choť, začal hovor o peněžnictví, o kterém věděl, že jest mým oborem. Rozprava se rozpředla v dlouhou národohospodářskou debatu, která svým rozsahem a důkladností se rovnala státní zkoušce. Můj hostitel nepřipustil, aby hovor ustrnul na teoretických úvahách. Mé podněty aplikoval hned na poměry a potřeby svého závodu...

Dominik Čipera, 1935 (SOkA Zlín, o. č. 404, p. č. 1)