skrolujtePřinášíme působivý projev MUDr. Pavla Stodůlky u příležitosti letošního výročí odchodu Tomáše Bati juniora na setkání u jeho busty před vilou T. Bati ve Zlíně. Přednesl jej již jednou, záhy po jeho smrti. Dnes – po patnácti letech – je na naše přání zopakoval.
MUDr. Pavel Stodůlka
Vážené dámy, vážení pánové,
měsíc před posledním rozloučením s Tomášem Baťou mně jeho vnuk vyprávěl, jak se celé široké příbuzenstvo každoročně v srpnu sjíždí v Kanadě u jezera na rodinném ostrově na rodinném srazu a jak se tam všichni těší i na Tomáše. Bohužel, ta setkání už jsou bez Tomáše Bati, na kterého se už jen vzpomíná. I tak jsem rád, že jsem rodinný ostrov Baťů mohl na pozvání na několik dnů navštívit a tamní atmosféru zažít.
Lidé odcházejí z tohoto světa, něco však přeci jen zůstává.
Možnost nesmrtelnosti není dána fyzickou existencí v nemilosrdně plynoucím čase, ale tím, co po nás zůstane v povědomí lidí. Kromě toho, že jméno Baťa je spojeno s botami, je v povědomí lidí odkaz jeho akčnosti, tvořivosti a obrovské píle, smyslu pro zodpovědnost ale i vztahu k obyčejným lidem.
Sportovní naturel a dobrá genetická výbava Tomáše Baťu mladšího přivedly v kondici k vysokému věku, kdy mu léta mírně zakalila zrak. Nikdy bych se neodvážil pomyslet, že svěří operaci svých očí do rukou zlínských zdravotníků. Bylo to překvapení a velká pocta. Rád jsem vyhověl jeho přání nechat se operovat ve Zlíně, v nemocnici, která nese jméno jeho rodu a dostát tak přání jeho otce, aby kvalita péče v nemocnici, kterou postavil, byla vysoká a vyhledávaná.
A jaký byl Tomáš Baťa jako pacient? Ačkoliv lékaře nikdy nevyhledával, pacient byl výborný a s nadhledem. Když si pár minut po operaci za přítomnosti novinářů už sám obouval boty, zažertoval: „Nejdřív se musím podívat, jestli nemám díru na ponožce.“ A chvíli poté přidal: „A teď bych si dal štamprli slivovice, když to máme šťastně za sebou. Správný doktor by si měl s pacientem po operaci připít na zdraví, aby se vše dobře zahojilo“. A to víte, že jsme si tu štamprli dali.
Jsem rád, že jsme mu mohli dopřát kvalitnější vidění.
Jak jsem říkal, jméno Tomáš Baťa je spojeno s botami. Každý den si obouváme a vyzouváme boty. Vytanulo mi v mysli biblické rčení z Druhé Mojžíšovy knihy: “Zuj opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“
Ta místa nejsou jen v síních katedrál. Nejčastěji se zouváme doma, kde se cítíme být šťastni a kde to milujeme. Myslím, že pro pana Baťu byl domovem Zlín.
Řekni mi,
zda na věčnosti
se boty taky nosí?
Jsem nad věcí
a proto mohu být…
zas jako na začátku – bosý.